Velká Cesta

Internetové stránky: www.mahayana.cz a www.kagyupa.com 

Zveřejnil: Josef Studený

 

Text obsahuje údajných osm dopisů Květoslava Minaříka MUDr. Majrichové. Tyto dopisy jsou uvedeny bez datace pod názvy Dopis první, Dopis druhý, … až Dopis osmý.

Nejde však o přepisy originálů dopisů. Jsou to podvrhy.

Ve všech dopisech jsou oproti originálům často měněna, doplňována či vynechávána slova, měněn slovosled, odstavce a věty v nich jsou místy jinak členěny. Jeden z takto pozměněných dopisů je dokonce uměle sestaven ze dvou dopisů KM.

Tento dopis uvádíme jako příklad. Je zveřejněn pod názvem Dopis druhý. Modrou barvou a v závorkách je vloženo datování originálů dopisů KM, z nichž bylo čerpáno, a komentáře k některým nejvýraznějším změnám, které v textech originálů byly provedeny.

 

Dopis druhý

Vážená paní doktorko!

    O mém zdraví raději nemluvme. /z dopisu z 13.9.1973, 1. věta z 1. odstavce originálu, zbytek odstavce vynechán/

    Je tomu již velmi dávno, kdy jsem, tak jako Vy sama a každý jiný, považoval za skutečnost svět, protože mi vědomí JÁ /v originále není slovo „já“ takto zvýrazněno (toto platí i pro další výskyt tohoto slova)/ nějak unikalo, kamsi na druhé místo v oblasti skutečností. Ale já jsem se držel toho, co i Vám doporučuji, uvědomování si těla a postupně i sama sebe dokonale. Tak se význam jevů proměnil. JÁ, jež obvykle zaniká proto, že člověk má zájem na věcech zevních, na světě, vystupuje sebepozorováním více a více jako činitel pro vědomí významný na úkor jevů světa zevního, jež se stávají chimérami. S pokračujícím zanikáním významu zevnějšku se JÁ stává víc a víc výrazným, až nakonec to je ta jediná skutečnost, již člověk jakožto skutečnost chápe. To je to, co kdesi říká Meyrink, totiž, že i kdyby svět zanikl, vím, že JÁ zůstává. /z dopisu z 13.9.1973, 2. odstavce/

    To se zdá být běžným mystikům nízké a diletantské. /tato věta je opakována i v Dopise třetím/Jenže oni jsou fantastové, a já psycholog s prověřenými zkušenostmi. Vím, že psychologická bytnost je příliš jemným aparátem, než aby se do ní dalo diletantsky zasahovat proto, že člověk touží a věří prázdným slibům. /z jiného dopisu, a to z 5. 9.1973, druhé poloviny 8. odstavce/

    Vidím, že Vám budu muset něco říci o sobě. Snad nejprve o svém zdravotním stavu. /z dopisu z 5. 9.1973, 1. odstavce/

    I když existují nějaké objektivní laboratorní nálezy o mém zdravotním stavu, přece by to nebylo pro mne tak závazné /z dopisu z 5.9.1973, začátku 2. odstavce; zbytek 2. odstavce a celý 3. a 4. odstavec jsou vynechány a nahrazeny následující větou:/,kdyby to nepřekáželo dokončení mého slibu, že odevzdám světu nauku "Znovuodhalenou, zavátou Stezku Budhů", která mi byla zjevena.

    Je tedy na lidech, kteří nechtějí pochopit, že dokonalost je produktem vnitřního uzpůsobení. /v originále dopisu: „Je tedy v lidech, že nechtějí pochopit, že kvalita prožívání je produktem vnitřního uzpůsobení, a proto ti špatně poučení…“/ Proto ti špatně poučení jako posedlí bazírují na tom, aby "něco mohli", aniž by za to zaplatili absolutní sebevládou a vnitřní proměnou. Já jsem splnil úlohu Gurua až do okamžiku, kdy jsem už zcela vyčerpal svou sílu, abych mohl řídit a magicky chránit kohokoli na mystické Stezce. /z dopisu z 5.9.1973, 5. odstavce/

    Není to tedy na Vás, když jsem Vám napsal, že jste přišla pozdě, neboť je to právě ve mně, v mém současném subjektivním zdravotním stavu. /z dopisu z 5.9.1973, 6. odstavce, 1. věty; v originále dopisu: „Není tedy ve Vás, když jsem Vám napsal, že jste přišla pozdě, nýbrž je to právě ve mně, v mém současném stavu jasně subjektivně zdravotním.“/

    Přinutila jste mne tím, abych se zahleděl do sebe, proč se vlastně nechci léčit. Přišel jsem na to, že jsem duchovním úsilím dospěl k tomu, že se považuji – především jako JÁ, za Jedinou Skutečnost, kdežto vše ostatní, od světa až po mé vlastní tělo, za neskutečnost. /opět z dopisu z 13.9.1973, 1. odstavce od 2. věty dále/

    A nikdo přece nemůže mít zájem na uchování neskutečnosti, zejména když ví, že by tím odcházející a zatěžující neskutečnost posiloval a tím si stavěl do své cesty překážky, jež mu už samy přestávají. /pokračovaní odstavce z dopisu z 13.9.1973/

    Co se však dá na tomto mém zdravotním stavu zjistit mne vlastně nezajímá. Mám za sebou dlouhé údobí věštce svých budoucích věcí a zatím se každý předpoklad, který jsem ve svém osudu stanovil, ukázal jakožto správný. Z toho důvodu nenatahuji ruku po lécích. To činí pouze ten, kdo v sobě nepotlačil nebo nevykořenil životní pud. Ten, kdo je přesvědčen, že jej vykořenil, a přesto své ruce po lécích vztahuje, dokazuje, že tímto pudem trpí. /znovu z dopisu z 5.9.1973, 6. odstavce od 2. věty dále/