Milaräpa
Velký tibetský jogín
Nejslavnější tibetský světec a básník Milaräpa žil v letech 1040–1123. Jeho románový životopis zná snad každý Tibeťan a staletí mu neubrala na živosti. Zůstává „pokladnicí, kterou nikdy lidský duch nevyčerpá, kyticí předpisů, kterým porozumí jen ten, kdo je vyzkouší v praxi“.
W. Y. Evans-Wentz uveřejnil Milaräpu v anglickém překladu Kazi Dawa Samdupa z tibetštiny poprvé v roce 1928. Květoslav Minařík se s knihou seznámil v polovině padesátých let dvacátého století v samizdatovém překladu jednoho ze svých žáků. Poté se rozhodl doplnit text komentáři a zařadit ho do edice svých základních děl Přímá Stezka, protože tento podivuhodný životní příběh doceluje nauku jeho ostatních spisů.
Pro druhé vydání Milaräpy s komentáři K. Minaříka byl anglický text, který redigoval Evans-Wentz, nově přeložen do češtiny. Byly také mimo jiné doplněny Předmluva Evans-Wentze k druhému vydání Milaräpy, Obrazová příloha, dále Rejstřík a také Slovníček pojmů K. Minaříka.
Z předmluvy:
Knihu jsem zařadil do edice Přímé Stezky proto, že doceluje nauku, již čtenářům předkládám v jiných knihách. Proto by ji mohl přijmout každý jako část této nauky, i když se nezdá, že obsahuje přijatelný naukový systém. Jen jedno je jisté: jsou lidé, kteří mohou žít touhu po vysvobození ve svém nitru daleko prudčeji, než se vůbec může jevit na povrchu; pro tyto lidi může životopis Milaräpy mnoho znamenat. Ostatně mystické úsilí nemá člověka přinutit k tomu, aby nad sebou plakal. A tento životopis může usušit slzy těch, kdo pláčí nad svými útrapami, které je potkaly proto, že přijali mravní kázeň podle směrnic jógy. Uvidí, že pojem „největší utrpení“ je opravdu jen pojem, a to jsem měl na mysli, když jsem se rozhodl přijmout tuto knihu do naší edice.